Nela Britaňáková: Re-Enter The Plant
První výstavou letošního roku ve Studiu PRÁM, je výstava Nely Britaňákové s názvem Re-Enter The Plant. Kurátorkou je Šárka Basjuk Koudelová. Zveme Vás na vernisáž v úterý 11. 2. od 19:00. Výstavu pak bude možné navštívit do 3. 3. 2020 vždy v pondělí a úterý od 13 do 19 hod, případně po domluvě.
Nela Britaňáková (1995) je součástí mladé, právě nastupující umělecké generace a ve své práci přirozeně využívá současného jazyka fluidní objektové instalace. K přenosu zamýšlené zprávy a emocí využívá kontextuálních významů materiálů, post-scénickou konfiguraci trashových nebo naopak řemeslných předmětů, skupinovou performance (nebo její záznam) i generačně symptomatické rozkročení mezi pseudo-mytologickými vizuálními pozůstatky konzumní doby a jejich zpětným vržením do prostředí přírody v agonii.
S estetikou rostlin a souvisejícími tématy začala Britaňáková pracovat v minulém roce, kdy se jí práce Heleny Johnové – zakladatelky Ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, stala podnětem pro instalaci bakalářské práce. Helena Johnová (1884 – 1962) je autorkou mnoha plastik a keramických objektů, jejichž aktuálnost je až udivující. Odkaz poetických znázornění kvetoucích rostlin v rozpětí od melancholického realismu připomínající atmosféru pre-rafaelitských obrazů až po figurální personifikace, jako by v senzitivní práci Nely Britaňákové znovu ožíval novou aktuálností i kontextem enviromentální krize. Právě zjištění, že některé z rostlin zpracovávané Johnovou dnes patří mezi ohrožené nebo dokonce vyhynulé, se stal pro Britaňákovou úzkostným momentem, tematizujícím klimatickou krizi. Ačkoliv se fokus Neliny aktuální práce od naznačeného enviromentálního aktivismu posouvá k vizuální důležitosti zneklidňující mytologie, ekologické čtení jejích instalacích diváka přivede i k informaci, že textilie a kostýmy, které používá, sama recykluje batikou a šitím ze secondhandových materiálů.
Pomyslným vodítkem pro video Re-Enter The Plant, které v choreografii instalace v galerii studia Prám, hraje hlavní roli, je pro jeho autorku téměř kultovní kniha Tajný život rostlin (Peter Tompkins, Christopher Bird, 1973). V souladu s dobovým hnutím new age literární dílo kombinuje hraniční vědecké metody s parapsychologickými pokusy, esoterikou, transcendentálními duchovními zážitky, i právě ekologickým přístupem k pobytu na Zemi. Podněty k chápání půdy jako živé bytosti, jsou stále aktuální – bohužel se lidská společnost v jejich aplikaci příliš neposunula, ačkoliv už byly na nátlak původních obyvatel živými bytostmi s vlastní integritou a právy uznány tři řeky (Whanganui, Nový Zéland, Ganga a Jamuna, obě Indie). Další jemný posun v chápání antropocentrismu můžeme spatřit v postoji ke způsobu, jakým Bird a Tompkins přibližují vnímání rostlin člověku. Není personifikující fakt, že v knize rostliny mluví lidskou řečí, ze současného hlediska naopak projevem nadřazenosti člověka nad veškerý život na Zemi? Musíme si představit, že libovolná entita mluví naší řečí, abychom uznali její právo na existenci a získala náš respekt?
Nela Britaňáková v prostorách galerie vytváří již zmíněné, rituálem nasáklé prostředí, postavené pro příchozího diváka a vymezené procesuální kompozicí objektů. Po projití skrze vstupní, téměř porodní, celý vstup zakrývající „blánu“, se příchozí ocitá v kompaktním prostředí, stejně jako dívka vybídnutá ke vstupu do rostliny v úryvku Tajného života rostlin, klíčového pro autorku. Choreografický rámec nabízí safe space a pohodlí ke vnímání ústředního videa, ale přesto nás svojí dystopickou, zneklidňující atmosférou nenechá zapomenout na krizi venku. Keramické objekty jsou ve svém estetickém i funkčním rozpětí symptomatické pro Nelino tvůrčí zázemí – čistě vizuální prvky představující pozůstatek haptického procesu mají svůj původ ve funkčních objektech – květináčích. Jednoduchý předmět jako květináč, tedy objekt, který můžeme naplnit rostlinou – entitou odlišného charakteru, najednou chápeme jako explicitní dílo konceptu přenesené personifikace. Toto naplnění fyzické formy obsahem přesahujícím její rámec tvoří významovou paralelu s „naplněním“ těla rostliny vstupující dívkou.
Tvůrčí strategie Nely Britaňákové se pohybuje od užitého předmětu po nehmatatelnou emoci performativního představení a zážitku diváka, přičemž nositelem obojího je stále keramický objekt. Nela tak aktualizuje tradiční techniku pálení a glazování a řadí se do stále nepříliš reflektované tradice keramiček na československé scéně. Navazuje na práci již zmíněné Heleny Johnové, na pomezí užitnosti a nezávislého objektu tvořící Olgy Hudečkové a ve Švédsku žijící Klary Kristalove.
/Šárka Koudelová, 2020/
www.instagram.com/nela.britanakova
Děkujeme GoOut.cz za PR podporu.