Pavlína Kvita

Pavlína Kvita absolvovala v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění. Jejím dlouhodobým zájmem je téma suburbanizace, jehož problematiku a strukturovanou chaotičnost implementuje do sochařsko-vizuálního projevu. Fascinace trvalými záznamy a nesmazatelnými stopami po lidské existenci pro ni vytváří úrodné tvůrčí pole, které člověk obdělává sám tím, co činí. Svou prací přímo nekritizuje stav věcí, ale snaží se zprostředkovat téma, které se v současné době zdá být jedním ze zásadních. Spatřuje důležitost v kráse okamžiku, jelikož pomíjivost věcí se děje z jednoho prostého důvodu. Dává životu smysl.

---

Sochy Pavlíny Kvity zpodobují bezhlavá torza humanoidních a zoomorfních forem. Vynikají tvarovou úsporností a plasticitou, ať jde o 3D muybridgovské sekvence pohybu (Rampa, 2018) nebo o enigmaticky působící solitéry (např. Chrlič, 2019). Také u posledně jmenované skupiny děl je přítomen náznak či potenciál pohybu. Pocit nestálosti a přeměny navozuje například i využitím náhodně nalezených úlomků ze sklářské pece, které autorka uplatnila coby sokl pro vznášející se plastiku Letci (2019).

 

“Sledovat momenty, které vzápětí umírají.”