Výstava

Iva Krupicová & Pavel Šimíček: Paradox snadné disciplíny

Zveme vás na výstavu grafičky Ivy Krupicové a sochaře Pavla Šimíčka s názvem Paradox snadné disciplíny. Kurátorkou výstavy je Šárka Koudelová.

vernisáž: 15. 3. v 19:00

výstava: 16. 3. – 5. 4. 2022.

Práce Ivy Krupicové i Pavla Šimíčka jsou typické svým nefigurálním vyjadřováním. Dokonce se zdá, že je snahou obou umělců určitá nezúčastněnost. Jakoby oba hledali formu, která popře působení lidské ruky a ve své čistotě zachytí proces, kterému podléhají neživé (či položivé) přírodniny. Formu, která je oproštěná od tíhy a precedensu kunsthistorických vzorů a která je schopná imitovat elektrický náboj blesku, krystalizaci horniny, proud řeky nebo naopak sesychání švestek a drolení prastarých balvanů. Zachytit věci, které se jinak dějí samy, je však paradoxně nejtěžší – zřejmě i kvůli této zdánlivé jednoduchosti si Iva a Pavel intuitivně kladou materiálové i formální překážky a protiúkoly.

Iva Krupicová je čistokrevná grafička, fascinovaná náročností metody a téměř výhradně černým otiskem menšího formátu. Přesto v této výstavě, stejně jako podobně v mnoha předešlých, realizuje velkorysou instalaci vodopádu, jehož křehká průhlednost je protikladem neomylných nul a jedniček hlubotisku. Její objekty také často vychází z dokonalého řemeslného zpracování knihy. Knihy, ve které však většinou není nic k přečtení a opět působí, jakoby s jejími listy směl otáčet jen vítr.

Bohatý výrazový repertoár sochaře Pavla Šimíčka je v poslední době mimo jiné korigován touhou po lehkosti za podmínky zachování maximálního vizuálního efektu nebo dokonce objemu. Kromě praktické stránky věci – tedy nechuti přenášet těžké objekty s pomocí několika dalších lidí – je Pavlovou motivací téměř gotická potřeba odhmotnění a vytvoření místa s přirozeným duchovním rozměrem.

Zjednodušeně řečeno, můžeme aktuální tvůrčí strategii obou autorů shrnout následujícím paradoxem: Iva sešívá tolik listů lehkého papíru, až se nedají odnést a Pavel odlehčuje sochu natolik, že z ní zbyde prostorová linka nebo vznášející se struktura.

Jaká však může být skutečná motivace umělce*kyně, který*á se sice vyjadřuje figurativně, ale nikdy figurálně? V současné době se důvody nabízí bohužel až příliš jasně. Iva Krupicová i Pavel Šimíček hledají svůj vznášející se ostrov, bájnou Laputu, který není poznamenaný toxickou přítomností lidí. Uklidňující mikrosvět, ke kterému je možné se meditativně prokreslit. Vchází se do něj puklinou kamínku, co nosíme v kapse.