Jimena Mendoza: Materia Negruzca

Zveme Vás na vernisáž výstavy Materia Negruzca od Jimeny Mendozy, kurátorkou výstavy je Šárka Koudelová. Vernisáž v úterý 4. 6. 2024 v 18h.

vernisáž: 4. 6. 2024 / 18:00
výstava: 5. 6. – 25. 6. 2024

Výsledkem dlouhodobého zájmu Jimeny Mendozy o oděv a jeho vztah k naší identitě je volná výstavní série, pojmenovaná Cuerpo a v jednotlivých případech doplněná o pořadovou římskou číslovku. Barevné modifikace výstavních prostorů a v nich rozehrané kompoziční partie s jednotlivými objekty, z nichž některé jsou multiplikovány jako předvoj pešců, jiným je poskytnuta téměř oltářní hierarchie, působí jako přezvětšené intimní detaily z průběhu oblékání a dekorování těla před atavistickou slavností zapomenuté kultury, kdy je nutné správně umístit všechny součásti slavnostního oděvu. Zároveň v nich Jimena řeší jakousi přenesenou ergonomii každého díla – i přes formální redukci, vycházející z post-moderního tvarosloví a symboličnosti dávných civilizací, cítíme z jednotlivých prací tělesnost, která je jejich vlastní integritou i vzpomínkou na teplo jejich nositele. Je však zřejmé, že čím hlouběji do tématiky Jimena proniká, tím více řeší „cuerpo“, tedy tělo samotné výstavy, která se tak stává zprávou o dělení prostoru, o napětí mezi vnějším a vnitřním i krajinou s vlastním světlem a rytmem.

Materia Negruzca, která by v češtině zněla „Načernalá hmota“, je se pruhy temných barev, probíhajícími výstavou, podvědomým pokračováním tohoto uvažování. Jimena chápe galerii jako abstraktní, dutý prostor přirozeného původu, jakousi puklinu, o které možná ani nemáme tušení. Elementy v ní obsažené a události, které se v ní dějí, existují bez podmínky naší pozornosti nebo uznání. To jim nebrání v antropomorfním tvarosloví nebo dokonce chování. Sdružují se ve skupinkách, zírají ze zdí nebo naopak připomínají estetiku minulé éry, uchovanou v zapomenutých nikách. I přes mnoho asociací, které jednotlivé objekty vyvolávají, je jejich podoba i konfigurace zahalená v jejich vlastní materialitě – jako by se stejně jako celý prostor stávaly tím víc abstraktními, čím víc se je snažíme popsat. Výstavu bychom mohli číst jako metaforické zhmotnění lidských emocí, analogii k pocitu prázdnoty. Je však neobjevenou propastí přímo pod našima nohama, topografickou studií živého prostoru, který tam někde prostě existuje.

Projekt je realizován díky finanční podpoře hl. m. Prahy, Státního fondu kultury České republiky, Mezinárodního sympozia keramiky Bechyně a Sistema de Apoyos a la Creación y Proyectos Culturales.