Gideon Horváth: Pulp
Prvním prámovým zahraničním rezidentem roku 2023 je maďarský vizuální umělec Gideon Horváth. Zveme vás na vernisáž jeho výstavy Pulp v úterý 16. 5. v 18.00. Součástí zahájení vernisáže bude komentovaná prohlídka s autorem výstavy Gideonem Horváthem. Kurátorkou výstavy je Šárka Koudelová.
vernisáž: 16. 5. v 18.00 + komentovaná prohlídka
výstava: 16. – 30. 5. 2023
Jedním z prvních důležitých smyslových prožitků Gideona Horvátha je vzpomínka z dětství, kdy na zahradě venkovského domu potají utrhl drobný plod meruňky z mladého stromku. Horká dužina se rozplývala na jazyku a klásky vyhřáté trávy zalézaly mezi prsty bosých nohou. Kombinace haptických, chuťových a vizuálních vjemů je téměř filmovým okamžikem, ke kterému se Gideon v paměti vrací doteď.
Když Eva s Adamem ochutnali zakázané ovoce, bylo pravděpodobně vyhřáté od Slunce a na vrcholu zralosti. Většinou si pod vlivem lokální imaginace představujeme plod jabloně, případně granátové jablko s lesklou hladkou kůží, po jejímž rozlomení se rozsypou rudá zrníčka s hořkosladkým aroma. Ve skutečnosti se ale současné zdroje ve výkladu starozákonního druhu plodu různí – historici, vědci i rabíni spekulují, že se mohlo jednat o mango, fík, grep, kdouli, nebo se snad jedná o ovoce, které už neexistuje. Podobně imaginativně k zobrazení plodů přistupuje i Gideon – „ovocnost“ jeho objektů je v jejich přezrálosti, masitosti i množství pecek naprosto nepopiratelná a pokud by nám někdo racionální otázku po určení druhu ovoce nepoložil, pravděpodobně bychom se nad ním ve výstavě ani nezamýšleli.
Metafor ovoce a částí lidského těla najdeme v umění mnoho; Gideon k této vizuální, erotické i funkční mezidruhové podobnosti přidává ještě další významovou vrstvu – a ta je ze včelího vosku. Stejně jako se přezrálé ovocné plody obrací naruby, tak i včelí vosk vzniká v hmyzích útrobách. Může být měkký, poddajný i tekutý, ale i tvrdý jako kámen. Zdá se pomíjivý, ale v běžných podmínkách vydrží staletí. Umí předpovídat budoucnost a je nepostradatelný pro nalezení tvaru bronzových monumentů. Ve své podstatě je tedy podvratnou substancí, unikající normativním společenským představám. Přírodní surovina, se kterou Gideon pracuje tak často, že již necítí její omamnou sváteční vůni, je pro něj přirozeným materiálovým podobenstvím s queer perspektivou – nedílnou součástí jeho života. Obnažování vnitřku, potlačení citů, tematizace dlouho zamlčovaných lidských osudů i postavení se zranitelné tělesnosti čelem – to jsou okolnosti existence, která je protikladem k anglickému „straight“ a stejně jako podlaha v jedné z galerijních místností je stále jakousi nevyhovující, plně neakceptovanou šikmou plochou.
Byl ztracený ráj tím ideálním společenstvím plným respektu a lásky pro všechny, po kterém toužíme? Nebo je, eufemisticky viděno, zakázané ovoce metaforou epitomu života, potížemi, které však ze zralé meruňky učiní mnohosmyslový zážitek? Co by se stalo s plody Stromu poznání, když by je Eva s Adamem nesnědli? Vzájemná kompozice Gideonových objektů evokuje prostředí lukulské hostiny, kam přicházíme příliš pozdě a jednotlivé tělesné formy splývají. Kentaur, člověk, maso, dužina, dřeň. „Overripe fruit is on the tree and nobody comes to pick it.“
Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy, Státního fondu kultury České republiky a Vyšegrádského fondu.
www.gideonhorvath.com
instagram.com/gideonhorvath