„…it is so good with you Heinz, that one would like to die!“ je citací z novely ‚Milenky‘ od Elfriede Jelinek, kterou lze obecně číst jako antiromantickou deziluzi o vztazích a manželství v poklidném Rakousku 70. let minulého století. Pro dvě hrdinky je manželství s tím pravým mužem jen prázdnou konstrukcí pro šplhání po společenském žebříčku a jedinou možností, jak v životě dosáhnout postavení a materiálního zabezpečení. Ačkoliv ony samy svá partnerská soužití pojmenovávají jako lásku, vztah pro ně není vysněným romantickým vzplanutím ani soužitím plným respektu, ale celoživotním upsáním se k výměnnému obchodu, ve kterém platí domácími pracemi, vlastní autonomií a samozřejmě svým tělem. Jejich nevědomé manipulativní chování, které je výsledkem útlaku patriarchální společnosti, rezignace na vlastní emoce i zoufalá touha po porozumění, jsou zde zkoncentrovány v jediné větě, evokující filmové titulky na triptychu Maryny Sakowské. Dvě impozantně velkorysé tváře z japonských anime vítají pohled diváka v galerii a jejich rozzářené srdíčkové manga pohledy kontrastují s odevzdanou depresí a německy znějícím jménem v titulcích.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že hrdinky a hrdinové kultovní feministické společenské kritiky ze 70. let a japonské komiksové postavy nebudou mít mnoho společného, Maryna Sakowska ve svých malířských objektech spojuje oba kulturní okruhy v osobní naléhavou výpověď, ve které se vyrovnává se silným rozdělením genderových rolí ve své vlastní rodině a v polské společnosti. Zkoumá povrchnost, s jakou asijská popkultura apropriuje západní romantické příběhy o princeznách a princích, zároveň si se zděšením uvědomuje, jak nás pohádkové příběhy o idealizovaných rytířích a slabých dívkách od dětství determinují. Opakované motivy prázdné rytířské zbroje jsou v jejích malbách nejen odkazem na vybájeného hrdinu Neexistujícího rytíře od Itala Calvina, ale jsou především kritikou patriarchálního feudalismu, coby v nás zakořeněného proto-sytému, naproti kterému staví do šiku elfsky přestylizované meče, povstávající k boji z žehlících prken neplacenými domácími pracemi zotročených žen.
Intuitivně racionální směs teoretických odkazů nepojí jen kritika patriarchátu, ale i vizuálně všudypřítomná sbírka potisků (zvadlejch) růží. Různorodé dekory růžových květů místy podporují obraz hodné manželky, jinde evokují aktualizovaný merch kapely Guns N‘ Roses, ale především dodávají malbám Maryny Sakowské proměnně viditelnou spodní vrstvu, která se pod různorodými motivy táhne jako trapně romantická, přesto dojemně upřímná touha po velké svobodné lásce. V případě malby na úsporné květované šaty, připomínající zástěrku z kostýmu ‚Good girl gone bad‘, Maryna odkazuje na stylizaci hentai porna a opětovně tak odkazuje na pochybný odraz západní společnosti v zrcadle japonské přepjaté estetiky a zároveň ukazuje odvrácenou stranu romantického vztahu. Další pornografická reference se ukrývá v samotném názvu výstavy – POV je anglofonní zkratkou pro ‚úhel pohledu‘, aktuálním memem na sociální síti TikTok, ale právě i kategorií porno videí, při jejichž sledování je divák kamerou co nejvíce vtažen do děje.
Výstava Maryny Sakowské je romantickou baladou o lásce, o nesmyslnosti představy dokonalého celoživotního vztahu, a především smutnou a velmi pomalou baladou o snaze vymanit se z patriarchátu. Množstvím literárních odkazů, hudebních asociací a referencemi na japonskou manga subkulturu Maryna vytváří prostor pro projekci osobních lovestory diváka i melancholii společenské deziluze. Vystavuje nás zvrácenosti, se kterou komodifikujeme lásku, i sarkastickému úsměvu, se kterým dekorujeme visacími zámky obnošená vlákna rigidní společnosti, ovíjející naši svobodu i celou instalaci. Podvědomě používá emo-romantickou estetiku, která ji ovlivnila v dospívání a ironizováním patetických symbolů lásky zpytuje i své vlastní nároky a představy o životě… a lásce.
/Šárka Koudelová, 2022/
fb event
www.instagram.com/marynasakowska
www.marynasakowska.com
Rezidenci Maryny Sakowske podpořil Vyšegrádský fond.